Podpora studentů mi pomohla zůstat na škole

Studentský list, říjen 2006, s. 1 a 8

Obvykle děláme rozhovor s absolventem, který školu opustil. Tentokrát jsme však oslovili osobnost z VŠE, která ze školy málem odešla po jedenadvaceti letech. Nakonec se docent Tomáš Kubálek „pouze“ přesunul z Fakulty podnikohospodářské na Fakultu mezinárodních vztahů. Nejen o tom a ECTS byl náš rozhovor, ačkoli tato témata jím neustále prostupovala. Bavili jsme se také o odmítnutí prorektorské funkce, neúspěchu v děkanských volbách nebo o podpoře, které se mu dostalo od studentů.

Jak jste spokojen s novým kreditním systémem v podobě, v jaké se nyní uskutečňuje? Nepřijde vám po všech těch změnách – státnice z ekonomie zůstala, známkování se víceméně vrátilo ke starému – že je z toho, když to přeženu, „kočkopes“?

Státní zkouška z ekonomie jako samostatně klasifikovaná část je jen na některých fakultách, například na Fakultě podnikohospodářské. Pevně věřím, že zkouška má nyní jiný charakter, alespoň jsem se o to snažil já i vedoucí katedry mikroekonomie profesor Soukup. Mimo jiné se očekává, že na termín státní zkoušky se student přihlásí hned po vystudování předmětu Ekonomie 2. Samostatná část státní zkoušky z ekonomie vznikla ve vypjaté atmosféře schvalování nového studijního a zkušebního řádu a akreditace oborů na ministerstvu školství. Rozhodnutí tehdy ovlivnil tlak, aby na VŠE zůstalo zkoušení z ekonomie formou samostatné části státní zkoušky z ekonomie. Podle mě státní zkouška z jednoho předmětu nemá logiku. Tehdy to byla určitá daň za průchodnost přechodu na ECTS.

Pokud vím, někde se ekonomie jako povinná v navazujícím magisterském programu neučí vůbec (FIS), někde se stala součástí státní zkoušky z hlavní specializace (například na FMV).

A pokud jde o to známkování?

V otázce klasifikace je můj názor vyhraněný. Myslím si, že byla chyba, že jsme se vrátili ke klasifikaci ve stupnici 1–4, 4+. Chápu protiargument založený na zdůvodnění, že v ECTS má být klasifikace relativní. (To znamená, že bodové hranice pro jednotlivé známky se mohou upravit po absolvování předmětu všemi studenty – například když velký počet studentů neuspěje – pozn. red.)

Vlastně nejde o známky, ale o poměr studentů kolik projde, má určitou známku…

Rigidní pojetí ECTS skutečně znamená, že klasifikaci je možné stanovit až po skončení semestru podle četnosti známek. Klasifikaci ve stupnici 1–4, 4+ obhajují její zastánci jako tradiční národní klasifikaci, kterou ECTS připouští, když nejsou splněny podmínky písmenné klasifikace. Na druhou stranu musím konstatovat, že několik vysokých škol v republice má hodnocení ve stupnici A–F, Fx a nepočítá je v relativním rozložení stupňů. Rovnoměrné rozložení lze dle mého názoru pojmout i méně důsledně, např. tak, že se na konci semestru vyhodnotí udělené známky a upozorní se učitele, aby se přibližovali rovnoměrnému rozdělení známek. Musím také připomenout, že povinné předměty mívají horší výsledky. Když si student vybere volitelný předmět, lze očekávat dosažení lepšího hodnocení, neboť student má k předmětu většinou bližší vztah. Osobně bych proto doporučoval vyhodnocování klasifikace po větších celcích, než je třeba jeden kurz nebo jeden předmět.

Z FPH jsem odcházel nerad

Přejděme jinam, osobně mě velice překvapil váš odchod z FPH na FMV. Odešel jste, protože jste již neviděl svoje místo na fakultě? Nebo byl váš odchod vynucený?

Přímo vynucený nebyl. A proč jsem odešel z FPH po jedenadvaceti letech? Například proto, že jsem kdysi na fakultu nastoupil, abych jí pomáhal rozvíjet informatizaci. Později k tomu přibyly četné organizační aktivity především v pedagogice, jejíž organizace na VŠE úzce souvisí s informatikou. Snažil jsem se mimo jiné, aby fakulta měla kvalitní obsažné webové stránky především pro studenty. A najednou mi v souvislosti s odvoláním z funkce proděkana byla odebrána správa webových stránek i organizace informatizace fakulty. Už jsem fakultě nemohl přímo pomáhat s řadou agend, které jsem léta racionalizoval a celkem s potěšením zajišťoval. Na FPH jsem tedy už nenalézal prostor pro svoji seberealizaci. S potěšením jsem proto přijal nabídku fakulty, která o takovéto aktivity stála. Velice si vážím právě nabídky paní děkanky Zadražilové.

Musím vám však odpověď ještě zkomplikovat. Z FPH jsem odcházel nerad, léta jsem zde pracoval s řadou lidí, kterých si vážím. Mimo jiné budu vždy rád vzpomínat na tým studijních referentek, které mi v práci proděkana byly významnou oporou. Rovněž není jednoduché vzdát se přímého kontaktu se studenty fakulty, které jsem poznal v různých fázích jejich studia od imatrikulací až po promoce.

Slyšel jsem, že jste svého času odmítl nabídku profesora Hindlse na místo prorektora pro studium…

Je to pravda. Odmítl jsem nabídku pana rektora, protože jsem měl rád svou Fakultu podnikohospodářskou, její učitele a další zaměstnance i studenty. Nabídka byla učiněna v delším časovém horizontu. První rozhovor na toto téma jsme vedli s profesorem Hindlsem již v červnu 2005, několik měsíců před volbami rektora. V prosinci 2005, když už rozhodnutí nešlo dál oddalovat, jsem se musel definitivně rozhodnout. Byl jsem přesvědčen, že pro školu udělám více z fakulty. Takto jsem svůj postoj panu rektorovi vysvětlil a on moje argumenty pochopil. V tom nebyl sebemenší problém.

Jaké byly tedy konkrétní důvody?

FPH se tehdy právě odstěhovala do Rajské budovy, k níž jsem měl (a mám) osobní vztah. Byl jsem iniciátorem rozhodnutí fakulty usilovat o místo v Rajské budově v únoru 2005. Půl roku jsem řešil s projektanty a architekty mnoho detailů tak, aby podmínky pro působení fakulty v Rajské budově byly co nejlepší – od technického vybavení místností, přes nábytek, počítačovou síť, telefony až po orientační systém a realizaci stěhování. Snažil jsem se využít své zkušenosti ze života fakulty, které přímo ovlivnily uspořádání například zasedacích místností, školící počítačové místnosti nebo vedly k realizaci vyvolávacího systému pro přístup ke studijním referentkám a pedagogickému proděkanovi. Neuměl jsem si představit, že bych nebyl mezi asi 120 učiteli a zaměstnanci fakulty, kteří pracují v Rajské budově.

A „evropské kredity“?

Ano, druhým vážným faktorem byla realizace systému ECTS na fakultě, který tehdy běžel v prvním semestru. Zajímala mě konfrontace s reakcemi studentů. Za v mnohém inspirativní doteď považuji setkání se studenty k otázkám ECTS, například v únoru 2006 jsme tak diskusí v naplněné posluchárně strávili téměř tři hodiny. Práce proděkana pro pedagogiku a informatizaci mě velice naplňovala a bavila. Doufal jsem, že je prospěšná jak pro učitele, tak pro studenty. Snažil jsem se o maximální informovanost a hledání cesty ke studentům, aby se odbourala bariéra mezi nimi a učiteli.

Každý má svůj styl vedení

Proč jste se tedy jaře pokoušel o děkanské místo, když jste byl se svojí pozicí na FPH spokojený?

Nechtěl jsem být děkanem. Ale kvůli okolnostem mi nezbylo nic jiného, než se o to pokusit. Obával jsem se, že by se mohl změnit styl vedení FPH a já jsem považoval za svoji povinnost pokusit se tomu zabránit.

Kandidovat pro mě znamenalo sice spoustu práce, snažil jsem se promyslet a zformulovat, co bych fakultě mohl jako děkan nabídnout. Na druhé straně jsem člověk, který raději organizuje a dělá práci v první linii, než někde reprezentuje. Znovu opakuji, že okolnosti byly takové, že mi nic jiného nezbylo a rozhodně toho pokusu nelituji. Kdybych nekandidoval, tak bych si to nyní mnohem více vyčítal. Rozhodně se za ten pokus nestydím.

Mrzel vás neúspěch?

Asi mi nebudete věřit, ale ne. Jak už jsem řekl, obával jsem se především změny stylu vedení. Zda k němu došlo nebo ne, to nechci posuzovat. To musí říci jiní. Necítím se oprávněný hodnotit to, navíc je na hodnocení brzy. Velice se mě ale například dotklo, že byly na poslední chvíli zrušeny kruhy ve druhém ročníku přes jasný a zveřejněný názor studentů prvního ročníku vyjádřený v únorové anketě.

Podpory se vám však dostalo minimálně ze strany studentů. Ti zorganizovali na vaši obranu petici, kterou podepsalo 950 lidí. Nový děkan Jaromír Veber ji nejen odmítl, ale dokonce označil za nešťastnou. Jaký jste z toho měl pocit? Vím, že jste studentům prostřednictvím internetu po děkoval…

Aktivita studentů mi přinesla hodně starostí, možná i nepříjemností. Nebudu však lhát, potěšila mne, protože to pro mě byl důkaz, že studenti pochopili myšlenky a styl, které jsem prosazoval. Určitě mi také podpora studentů pomohla zůstat na škole. Naopak postoje některých mladších kolegů, kteří se mnou spolupracovali ve funkci tajemníků pro studentské záležitosti, pro mne totiž byly velkým zklamáním. Dle mého názoru by zástupci studentů měli vždy preferovat zájmy studentů před svými osobními zájmy.

Na druhé straně musím říci, že každý děkan má právo vybrat si své spolupracovníky. Spolupráci v roli proděkana jsem profesoru Veberovi nabídnul hned při vyhlášení výsledků voleb. Osobně mu nemám za zlé, že k petici nepřihlédl. Ostatně nevím, zda takové řešení by bylo vzhledem k různému stylu jeho a mé práce reálné.

Kdybyste vy byl v pozici děkana, jak byste na podobnou petici reagoval?

To je těžká otázka typu „co by, kdyby“. Každý má svůj styl vedení.

Jak byste popsal ten váš?

Pokud jsem zasahoval do života fakulty například při přípravě distanční formy studia, vzdělávání zaměstnanců či zapojení informatiky, snažil jsem se přihlížet k názorům všech, akceptovat názory studentů, učitelů. Na druhou stranu nutno říci, že to není vždy možné, protože musíte mít nějakou koncepci, nějaké cíle a nikdy úplně neuspokojíte tři tisíce studentů a 120 zaměstnanců fakulty.

Organizační práce by mi chyběla

Ve své reakci na studentskou petici také děkan Veber připodobňoval vztah „student – děkan“ ke poměru „zaměstnanec – zaměstnavatel“. Není, nebo neměl by být, na vysoké škole jejich vztah trochu jiný?

Mohu odpovědět pouze v obecné rovině, nikoliv v rovině, která se týká mé osoby, jinak je to pro mne velice nepříjemné. Žádnou petici jsem neřešil, proto těžko najdu srovnání. Myslím si, že akademická půda, akademické prostředí je specifické, vysoká škola není výrobní podnik. Pokud jsem se jako člen vedení fakulty snažil o prosazení určitých myšlenek, snažil jsem se, aby přínos řešení viděli učitelé i studenti. A věřte mi, že to nebylo jednoduché, zejména ve chvíli, kdy třetí fakulta šla zpočátku sama do myšlenky realizace ECTS.

Ale poté se přidaly pátá a šestá fakulta…

Ano, ale prvotní rozhodnutí učinila FPH, teprve později (i když v nečekaně krátkém časovém odstupu) se přidaly pátá a šestá fakulta. Nemohli jsme s bývalým děkanem profesorem Kleiblem provést tak zásadní změnu studia tím, že ji nařídíme. Bylo třeba vše vysvětlit. Pokud se mám ohlédnout za dvanáctiletou prací ve vedení fakulty a šesti lety, kdy jsem měl na starosti pedagogiku a informatizaci, tak jsem se vždy snažil, aby za mnou stála iniciativa lidí. Bez nich by přechod na ECTS nebylo možné realizovat! Právě v akademickém prostředí jsme nemohli jen nařizovat, museli jsme přesvědčit učitele i studenty, že jdeme správným směrem. A v minulosti se na FPH nejednalo jen o projekt ECTS, ale také přípravu distančního studia, získávání certifikátů ECDL, kurz Distančního minima a další. Asi se zase vracíme k otázce stylu řízení, jiný bude třeba pro fakultu přínosnější. Možná bude atmosféra na fakultě lepší a povede k výraznějším výsledkům. To nyní nikdo neví. Také jsem ten poslední, kdo by to měl hodnotit.

Budete se ještě v budoucnu ucházet o post děkana FPH?

Myslím si, že taková situace již nemůže nastat. Na FMV se cítím jako host, jehož kvalifikaci přijali a který se bude fakultě snažit pomoci v informatizaci. Taková práce mě baví a nedovedu si představit, že bych odešel zpátky na FPH.

Navíc musím říci, že v atmosféře, která byla na FPH v červnu, zejména na konci června v souvislosti s předáváním funkce proděkana, jsem byl rozhodnut pracovat mimo školu. Přispěla k tomu i změna ve vedení katedry managementu, na níž jsem léta s manželkou působili. Měl jsem nabídku několika míst. Uvažoval jsem o tom, zda odejít mimo školství nebo na jinou školu, ale spíš jsem byl odhodlaný odejít mimo školství.

Proč jste nakonec neodešel?

Za to, že jsem neodešel ze školy, vděčím panu rektorovi, který měl se mnou asi hodinový rozhovor, a paní děkance Zadražilové, která mi nabídla nastoupit na Fakultu mezinárodních vztahů. V tu chvíli jsem byl přesvědčený, že budu na FMV působit jako běžný učitel, který nebude dělat nic jiného, jen učit. Že se budu věnovat svým dětem tříleté Erice a osmiletému Lukášovi. ECTS i Rajská budova byly značné zásahy do života naší rodiny.

Nechyběla by vám organizační práce?

Ano, musím přiznat, že když mi pan rektor nabídl, abych si vzal na starost univerzitu třetího věku, tak jsem to s potěšením přijal. A baví mě to. Porušil jsem sice své předchozí rozhodnutí, že budu jen učit, ale popravdě, asi by mi organizační práce opravdu chyběla. A stejně tak jsem přijal výzvu paní děkanky Zadražilové, abych pomohl s informatizací na druhé fakultě, třeba s péčí o webové stránky – připravujeme jejich větší inovaci.

Předměty, které teď vyučujete, jsou určeny zejména pro studenty třetí fakulty? Nebo přemýšlíte o jejich přesunu na FMV?

Předměty předkládám v upravené podobě k akreditaci na FMV, pod jejímiž identy (2OP381, 2OP382, 2OP383) se budou vyučovat od příštího semestru. Je to nutné z hlediska rozpočítávání pedagogických výkonů mezi fakulty. Předběžně je zájem, aby byly volitelnými předměty pro obory Mezinárodní obchod a Cestovní ruch. Tyto předměty bude učit i moje manželka, která byla také přijata na FMV.

Jsem rád, že děkan FPH vyjádřil zájem o zařazení předmětů 2OP381, 2OP382 a 2OP383 i do studijních programů FPH. Přislíbil zařazení těchto předmětů do skupin oborově volitelných v bakalářském i navazujícím magisterském studiu oboru Podniková ekonomika a management a volitelných předmětů vedlejších specializací Malé a střední podniky v tržním prostředí (3MP) a Management (3MA). Nemohu samozřejmě zabránit tomu, aby FPH předměty pod dosavadními identy 3MA381, 3MA382, 3MA383 vyučovala i svými silami.

Nemáte strach ze zájmu o vaše předměty na FMV?

Mám obavy z obou extrémů možného budoucího vývoje. Buď se na nové předměty na FMV (a možná FPH) nikdo nebude hlásit nebo nezvládneme uspokojit zájem studentů FMV a FPH. Každá změna přináší rizika. Ostatně i při přechodu na ECTS, jsme se ve všech volitelných předmětech na FPH báli, že si nové předměty nikdo z jiných fakult nevybere. Rozhodně se budeme snažit, aby informatiky byly kvalitní, aktuální a aby studentům pomohly na škole i v praxi.

Doc. Ing. Tomáš Kubálek, CSc. se narodil 6. února 1963 v Brně. Vystudoval dva obory na VŠE, ekonomiku dopravy a spojů na Fakultě výrobně-ekonomické (1985) a automatizované systémy řízení v ekonomice na Fakultě řízení (1986). Na prvně jmenovaná fakultě, která se po revoluci přeměnila na Fakultu podnikohospodářskou, působil až do září 2006, kdy přešel na Fakultu mezinárodních vztahů. Na FPH obhájil kandidátskou (1993) i habilitační práci (1997). V letech 2000–2006 byl proděkanem FPH pro pedagogiku a informatizaci, měl na starost také její přechod na „evropské kredity“. Manželka Tomáše Kubálka Markéta také působí na VŠE. I ona přešla z FPH na FMV, před rokem je Studentský list zpovídal v rubrice Manželský duel. Mají spolu osmiletého syna Lukáše a tříletou dceru Eriku. O soukromí Kubálkových se mnohé dozvíte z webových stránek https://name.vse.cz/kubalek.

Michal Procházka

Weby Vysoké školy ekonomické v Praze využívají pro optimalizaci svého obsahu a poskytovaných služeb cookies. Prosíme o udělení souhlasu s jejich uložením.

Vyberte služby, pro které chcete povolit využívání cookies: